Jak správně spočítat daň z příjmů: Praktický příklad krok za krokem

Základní údaje poplatníka a jeho příjmy

Pan Novotný pracuje jako vedoucí oddělení ve společnosti ABC s.r.o., kde pobírá měsíční hrubou mzdu ve výši 45 000 Kč. U svého zaměstnavatele podepsal prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Kromě příjmů ze zaměstnání má pan Novotný také příjmy z pronájmu bytu, který zdědil po rodičích. Tento byt pronajímá za 15 000 Kč měsíčně, přičemž roční náklady spojené s pronájmem (opravy, údržba, pojištění) činí 45 000 Kč. V průběhu zdaňovacího období také obdržel honorář za odborné články v celkové výši 85 000 Kč, které publikoval v různých ekonomických časopisech.

Pan Novotný je ženatý a má dvě děti ve věku 8 a 12 let, na které uplatňuje daňové zvýhodnění. Jeho manželka je zaměstnaná jako učitelka na základní škole a její roční příjem přesahuje 68 000 Kč, proto na ni nemůže uplatnit slevu na manželku. V průběhu roku pan Novotný zaplatil životní pojištění ve výši 24 000 Kč a penzijní připojištění v částce 36 000 Kč. Také poskytl dar místní charitativní organizaci v hodnotě 15 000 Kč, na který má řádné potvrzení.

Za celý kalendářní rok mu zaměstnavatel srazil na zálohách na daň z příjmů částku 89 000 Kč. Zálohy na sociální a zdravotní pojištění činily celkem 59 400 Kč. V rámci svého podnikání (publikování článků) zaplatil zálohy na daň z příjmů ve výši 12 000 Kč. Pan Novotný si vede daňovou evidenci a všechny jeho příjmy a výdaje jsou řádně doloženy potřebnými doklady.

Pro účely stanovení základu daně je třeba zohlednit veškeré zdanitelné příjmy, které pan Novotný během roku obdržel. Roční příjem ze závislé činnosti činí 540 000 Kč (12 x 45 000 Kč). Příjmy z pronájmu bytu dosáhly výše 180 000 Kč (12 x 15 000 Kč), přičemž související výdaje činí 45 000 Kč. Příjmy z publikační činnosti dosáhly 85 000 Kč, přičemž pan Novotný uplatňuje výdaje procentem z příjmů ve výši 40%, jelikož je to pro něj výhodnější než skutečné výdaje.

Pan Novotný také vlastní cenné papíry, ze kterých v daném roce obdržel dividendy ve výši 25 000 Kč. Tyto příjmy však byly zdaněny srážkovou daní přímo u zdroje, proto je již nemusí zahrnovat do svého daňového přiznání. Všechny tyto údaje jsou klíčové pro správný výpočet daňové povinnosti a budou dále použity při stanovení dílčích základů daně a následném výpočtu celkové daňové povinnosti.

Dílčí základ daně ze závislé činnosti

Při stanovení dílčího základu daně ze závislé činnosti vycházíme z příjmů, které zaměstnanec získal od svého zaměstnavatele v průběhu zdaňovacího období. Tyto příjmy zahrnují nejen pravidelnou mzdu či plat, ale také veškeré další benefity a nepeněžní plnění. Do této kategorie spadají například služební automobil poskytnutý i pro soukromé účely, stravenky, příspěvky na penzijní připojištění nad zákonný limit, nebo třeba firemní mobilní telefon využívaný k soukromým hovorům.

Pro správné určení dílčího základu daně je nutné všechny tyto příjmy navýšit o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, které je povinen hradit zaměstnavatel. Toto navýšení činí v současnosti 33,8 % z hrubé mzdy. Výsledná částka se označuje jako superhrubá mzda, která tvoří dílčí základ daně ze závislé činnosti. Je důležité si uvědomit, že některé příjmy jsou od daně osvobozeny a do dílčího základu daně se nezahrnují. Mezi takové příjmy patří například náhrady cestovních výdajů do výše stanovené zákonem, hodnota ochranných pracovních prostředků či příspěvek na stravování do limitu stanoveného zákonem.

Při výpočtu je třeba zohlednit i případné příjmy ze zahraničí, pokud je zaměstnanec v průběhu zdaňovacího období získal. Tyto příjmy se musí přepočítat na českou měnu kurzem stanoveným Českou národní bankou, a to buď denním kurzem v den výplaty, nebo jednotným kurzem za zdaňovací období. V případě souběhu více zaměstnání se příjmy ze všech pracovněprávních vztahů sčítají a tvoří jeden dílčí základ daně.

Zaměstnavatel v průběhu roku odvádí zálohy na daň z příjmů, které se na konci zdaňovacího období započítávají proti celkové daňové povinnosti. Pro správný výpočet těchto záloh je klíčové, zda zaměstnanec podepsal prohlášení k dani. Pokud ano, může uplatňovat měsíční slevy na dani a daňové zvýhodnění na děti již při výpočtu zálohy. V opačném případě se záloha vypočítává bez uplatnění těchto výhod.

Při ročním zúčtování daně nebo podání daňového přiznání se k dílčímu základu daně ze závislé činnosti mohou přičítat i další dílčí základy daně z jiných příjmů, například z podnikání nebo pronájmu. Pro optimalizaci daňové povinnosti je důležité správně evidovat veškeré příjmy a využít všechny dostupné slevy na dani a nezdanitelné části základu daně. Mezi často využívané položky patří odpočet úroků z hypotečního úvěru, příspěvků na penzijní připojištění, životní pojištění nebo darů na veřejně prospěšné účely.

Příjmy z podnikání a samostatné činnosti

Příjmy z podnikání a samostatné činnosti představují významnou složku při výpočtu daně z příjmů fyzických osob. Tyto příjmy jsou upraveny v § 7 zákona o daních z příjmů a zahrnují několik základních kategorií. Jedná se především o příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, příjmy ze živnostenského podnikání, příjmy z jiného podnikání a příjmy z výkonu nezávislého povolání.

Pro správný výpočet daňové povinnosti je nezbytné nejprve stanovit dílčí základ daně z podnikání. Ten získáme odečtením výdajů od příjmů z podnikatelské činnosti. Podnikatel má přitom na výběr ze dvou možností uplatnění výdajů - buď může využít skutečné výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, nebo může uplatnit výdaje procentem z příjmů, tzv. paušální výdaje.

V případě uplatnění skutečných výdajů musí podnikatel vést daňovou evidenci nebo účetnictví. Všechny výdaje musí být řádně doloženy příslušnými doklady a musí souviset s podnikatelskou činností. Do těchto výdajů lze zahrnout například nákup materiálu, zboží, provozní režii, odpisy majetku, mzdové náklady nebo pojistné.

Paušální výdaje představují jednodušší způsob uplatnění výdajů, kdy podnikatel nemusí prokazovat skutečnou výši vynaložených nákladů. Výše paušálu se liší podle typu činnosti - například u řemeslných živností činí 80 % z příjmů, u ostatních živností 60 %, u příjmů z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku 30 % a u příjmů z výkonu nezávislého povolání 40 % z příjmů.

Při stanovení základu daně je důležité zohlednit také položky upravující základ daně. Může se jednat například o odpisy dlouhodobého majetku, tvorbu rezerv nebo opravných položek. Podnikatel může také uplatnit daňovou ztrátu z předchozích let, která snižuje základ daně v následujících obdobích.

V rámci optimalizace daňové povinnosti je vhodné zvážit, zda je výhodnější uplatnit skutečné nebo paušální výdaje. Toto rozhodnutí závisí na konkrétní situaci podnikatele, struktuře jeho příjmů a výdajů. Způsob uplatnění výdajů nelze v průběhu zdaňovacího období měnit a je závazný pro celé zdaňovací období.

Podnikatel musí také myslet na povinnost platit zálohy na daň z příjmů, pokud jeho poslední známá daňová povinnost přesáhla 30 000 Kč. Výše a četnost záloh se odvíjí od poslední známé daňové povinnosti. Při výpočtu daně z příjmů může podnikatel uplatnit různé slevy na dani a daňová zvýhodnění, například základní slevu na poplatníka, slevu na manželku nebo daňové zvýhodnění na vyživované děti.

Nezdanitelné části základu daně

Při výpočtu daně z příjmů fyzických osob hrají nezdanitelné části základu daně klíčovou roli v optimalizaci daňové povinnosti. Tyto položky umožňují poplatníkům snížit základ daně před samotným výpočtem daně, což v konečném důsledku vede k nižší daňové povinnosti. Mezi nejvýznamnější nezdanitelné části patří bezesporu bezúplatná plnění, tedy dary poskytnuté na veřejně prospěšné účely. Aby bylo možné dar odečíst od základu daně, musí jeho celková hodnota činit alespoň 1000 Kč nebo přesáhnout 2 % ze základu daně. Maximálně lze odečíst částku odpovídající 15 % základu daně.

Další významnou položkou je úrok z hypotečního úvěru či úvěru ze stavebního spoření. Tento odpočet mohou využít poplatníci, kteří řeší bytovou potřebu prostřednictvím hypotéky nebo stavebního spoření. V úhrnu lze za zdaňovací období odečíst až 300 000 Kč na jednu domácnost. Velmi populární je také odpočet příspěvků na penzijní připojištění, penzijní pojištění a doplňkové penzijní spoření. Pro uplatnění odpočtu je nutné, aby úhrn příspěvků převýšil částku 12 000 Kč ročně, přičemž maximální odpočet může činit 24 000 Kč.

Soukromé životní pojištění představuje další možnost snížení základu daně. Podmínkou je, že výplata pojistného plnění je ve smlouvě sjednána až po 60 měsících od uzavření smlouvy a současně nejdříve v kalendářním roce, v jehož průběhu dosáhne poplatník věku 60 let. Maximální odpočet činí v tomto případě rovněž 24 000 Kč ročně. Zajímavou možností je také odpočet členských příspěvků odborové organizaci, kde lze odečíst částku do výše 1,5 % zdanitelných příjmů, maximálně však 3 000 Kč za zdaňovací období.

Pro osoby zvyšující si kvalifikaci je relevantní odpočet úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání. Tento odpočet může činit nejvýše 10 000 Kč, u poplatníka se zdravotním postižením až 13 000 Kč a u poplatníka s těžším zdravotním postižením až 15 000 Kč. Všechny tyto nezdanitelné části základu daně musí poplatník náležitě doložit příslušnými dokumenty, jako jsou potvrzení o poskytnutých darech, smlouvy o úvěru, potvrzení o zaplacených příspěvcích či pojistném.

Při praktickém výpočtu daně se nejprve stanoví základ daně jako součet dílčích základů daně z jednotlivých příjmů, od kterého se následně odečtou veškeré uplatňované nezdanitelné části. Z takto sníženého základu daně se vypočte daň sazbou 15 %. Je důležité poznamenat, že nezdanitelné části základu daně lze uplatnit pouze do výše základu daně, nelze jimi vytvořit daňovou ztrátu. Pro optimální využití všech možností snížení daňové povinnosti je vhodné vést si průběžnou evidenci všech relevantních plateb a shromažďovat potřebné doklady již v průběhu zdaňovacího období.

Odčitatelné položky od základu daně

Od základu daně z příjmů fyzických osob lze odečíst několik položek, které mohou výrazně snížit daňovou povinnost. Mezi nejvýznamnější odčitatelné položky patří úroky z hypotečního úvěru či stavebního spoření, přičemž maximální částka, kterou lze takto odečíst, činí 300 000 Kč ročně na jednu domácnost. Tento odpočet je velmi častý zejména u mladých rodin, které řeší vlastní bydlení prostřednictvím hypotéky.

Další významnou položkou je bezúplatné plnění neboli dary, které poplatník poskytl například neziskovým organizacím, školám, nemocnicím či na podporu vědy a výzkumu. Aby bylo možné dar odečíst, musí jeho celková hodnota dosáhnout alespoň 1 000 Kč nebo přesáhnout 2 % ze základu daně. Maximálně lze odečíst částku odpovídající 15 % základu daně. V případě darování krve je možné si za každý odběr odečíst 3 000 Kč, za odběr orgánu pak 20 000 Kč.

Penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření představují další možnost snížení základu daně. Od základu daně lze odečíst součet příspěvků zaplacených na penzijní připojištění snížený o 12 000 Kč, maximálně však 24 000 Kč ročně. Obdobně funguje odpočet u soukromého životního pojištění, kde lze také odečíst až 24 000 Kč ročně.

Pro osoby se zdravotním postižením a jejich zaměstnavatele existuje možnost uplatnit odpočet na podporu výzkumu a vývoje nebo odpočet na podporu odborného vzdělávání. Tyto odpočty mohou činit až několik desítek tisíc korun ročně v závislosti na konkrétní situaci a stupni postižení.

Členské příspěvky odborové organizaci zaplacené v daném zdaňovacím období lze odečíst do výše 1,5 % zdanitelných příjmů, maximálně však do výše 3 000 Kč za zdaňovací období. Zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání představují další odčitatelnou položku, pokud nebyly hrazeny zaměstnavatelem a nebyly uplatněny jako výdaj podle § 24 zákona o daních z příjmů. Maximální částka činí 10 000 Kč, u osoby se zdravotním postižením až 13 000 Kč a u osoby s těžším zdravotním postižením až 15 000 Kč.

Daňová ztráta z předchozích let může být také uplatněna jako odčitatelná položka, a to v následujících 5 zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po období, kdy byla ztráta vyměřena. Toto je zvláště důležité pro podnikatele a osoby samostatně výdělečně činné, které mohou takto optimalizovat svou daňovou povinnost v delším časovém horizontu.

Při uplatňování odčitatelných položek je nutné dbát na správné doložení všech nárokovaných odpočtů příslušnými doklady a potvrzeními. Tyto dokumenty je třeba uchovávat pro případnou kontrolu ze strany finančního úřadu po dobu tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém byly odpočty uplatněny.

Výpočet základu daně a sazba daně

Pro stanovení základu daně z příjmů fyzických osob je nutné nejprve určit veškeré zdanitelné příjmy, které poplatník během zdaňovacího období obdržel. Základ daně tvoří součet dílčích základů daně z jednotlivých druhů příjmů, především ze závislé činnosti (§6), ze samostatné činnosti (§7), z kapitálového majetku (§8), z nájmu (§9) a z ostatních příjmů (§10).

U příjmů ze závislé činnosti se jako základ daně bere tzv. superhrubá mzda, která představuje hrubou mzdu navýšenou o povinné pojistné hrazené zaměstnavatelem. Od roku 2021 došlo ke zrušení superhrubé mzdy a základem daně je nyní hrubá mzda. Při výpočtu základu daně ze samostatné činnosti můžeme uplatnit skutečné výdaje nebo paušální výdaje procentem z příjmů, přičemž je důležité zvolit výhodnější variantu.

Pro správné stanovení základu daně je nezbytné zohlednit také nezdanitelné části základu daně, jako jsou dary, úroky z hypotečního úvěru, penzijní připojištění, životní pojištění nebo členské příspěvky odborové organizaci. Tyto položky snižují základ daně před výpočtem samotné daňové povinnosti. Například u darů lze odečíst hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého na veřejně prospěšné účely, pokud jejich úhrnná hodnota přesáhne 2 % ze základu daně nebo činí alespoň 1000 Kč.

Sazba daně z příjmů fyzických osob činí 15 % ze základu daně sníženého o nezdanitelné části. Pro vysokopříjmové poplatníky se uplatňuje solidární zvýšení daně ve výši 23 % z příjmů přesahujících stanovený limit. Po vypočtení daně lze uplatnit slevy na dani, které přímo snižují vypočtenou daň. Základní sleva na poplatníka činí 30 840 Kč ročně, dále lze uplatnit slevu na manžela/manželku, slevu na studenta, slevu za umístění dítěte nebo daňové zvýhodnění na vyživované děti.

V praxi je důležité správně evidovat veškeré příjmy a výdaje během celého zdaňovacího období. Doporučuje se uchovávat všechny relevantní doklady a dokumenty, které mohou být potřebné pro prokázání oprávněnosti uplatněných odpočtů a slev. Při výpočtu základu daně je také nutné zohlednit specifické situace, jako jsou příjmy ze zahraničí, příjmy osvobozené od daně nebo příjmy zdaněné srážkovou daní.

Pro optimalizaci daňové povinnosti je vhodné využít všech zákonných možností snížení základu daně a následně i samotné daně. Je však nutné postupovat v souladu s platnými právními předpisy a být schopen doložit oprávněnost všech uplatněných položek. Správné stanovení základu daně a výpočet daňové povinnosti je klíčové pro splnění daňových povinností a vyvarování se případným sankcím ze strany správce daně.

Správný výpočet daně z příjmů je jako navigace v bludišti - musíte znát pravidla, směr a mít trpělivost, abyste našli správnou cestu k cíli

Radmila Horáková

Slevy na dani a daňová zvýhodnění

Při výpočtu daně z příjmů fyzických osob hrají slevy na dani a daňová zvýhodnění klíčovou roli v konečné výši daňové povinnosti. Základní sleva na poplatníka, která v současnosti činí 30 840 Kč ročně, se vztahuje na každého, kdo podává daňové přiznání, a uplatňuje se v plné výši bez ohledu na počet odpracovaných měsíců. Manželé mohou využít slevu na manžela či manželku ve stejné výši, pokud jejich příjem nepřesáhne 68 000 Kč za rok. Tato sleva se často využívá v případech, kdy jeden z manželů je na rodičovské dovolené nebo pečuje o domácnost.

Studenti mohou uplatnit slevu na studenta ve výši 4 020 Kč ročně, přičemž musí splňovat podmínku soustavné přípravy na budoucí povolání do věku 26 let, případně do 28 let při doktorském studiu. Držitelé průkazu ZTP/P mají nárok na slevu ve výši 16 140 Kč ročně. Pro invalidní důchodce existují odstupňované slevy podle stupně invalidity - 2 520 Kč při invaliditě prvního a druhého stupně a 5 040 Kč při invaliditě třetího stupně.

Daňové zvýhodnění na vyživované dítě představuje významnou podporu pro rodiny s dětmi. Na první dítě lze uplatnit částku 15 204 Kč ročně, na druhé dítě 22 320 Kč a na třetí a každé další dítě 27 840 Kč ročně. Důležité je, že toto zvýhodnění může přejít do podoby daňového bonusu, pokud je vypočtená daňová povinnost nižší než nárok na daňové zvýhodnění. Maximální výše daňového bonusu je stanovena na 60 300 Kč ročně.

Zaměstnavatelé mohou také využít slevu za umístění dítěte, takzvanou školkovku, která odpovídá prokazatelně vynaloženým výdajům za umístění dítěte v předškolním zařízení. Maximální výše této slevy je limitována minimální mzdou platnou k počátku daného zdaňovacího období. Pro uplatnění této slevy je nutné doložit potvrzení o výši vynaložených výdajů od předškolního zařízení.

Při výpočtu daně je třeba pamatovat na to, že slevy na dani se uplatňují postupně a nelze je převádět do dalších zdaňovacích období. Nejprve se odečítají slevy na dani, které nemohou jít do mínusu, a teprve poté se aplikuje daňové zvýhodnění na děti, které může vyústit v daňový bonus. Pro správné uplatnění všech slev a zvýhodnění je nezbytné splnit zákonné podmínky a mít k dispozici příslušné doklady, které nárok na slevy prokazují.

V praxi je důležité věnovat pozornost správnému načasování uplatnění slev, zejména při změnách v průběhu roku, jako je například narození dítěte nebo zahájení studia. Některé slevy lze uplatnit i zpětně v rámci dodatečného daňového přiznání, pokud poplatník zjistí, že měl na slevu nárok, ale neuplatnil ji v řádném termínu. Vždy je však nutné dodržet zákonné lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání.

Výsledná daňová povinnost a přeplatek/nedoplatek

Po stanovení všech dílčích základů daně, uplatnění nezdanitelných částí základu daně a odčitatelných položek přichází závěrečná fáze výpočtu daně z příjmů fyzických osob. Výsledná daňová povinnost představuje konečnou částku, kterou je poplatník povinen odvést finančnímu úřadu, případně částku, kterou mu finanční úřad vrátí v podobě přeplatku.

V praxi často dochází k situaci, kdy poplatník v průběhu zdaňovacího období platil zálohy na daň z příjmů, nejčastěji prostřednictvím měsíčních srážek ze mzdy. Tyto zálohy se na konci zdaňovacího období započítávají proti vypočtené daňové povinnosti. Pokud je součet zaplacených záloh vyšší než vypočtená daňová povinnost, vzniká poplatníkovi přeplatek na dani. V opačném případě, kdy je vypočtená daňová povinnost vyšší než zaplacené zálohy, vzniká nedoplatek, který musí poplatník uhradit.

Při výpočtu konečné daňové povinnosti je třeba zohlednit také případné slevy na dani a daňové zvýhodnění na vyživované děti. Tyto položky se odečítají až od vypočtené daně, nikoli od základu daně. Může tak nastat situace, kdy i při relativně vysokém základu daně bude výsledná daňová povinnost nízká nebo dokonce nulová, a to právě díky uplatněným slevám a daňovému zvýhodnění.

V případě vzniku přeplatku na dani má poplatník několik možností, jak s ním naložit. Může požádat o jeho vrácení, přičemž finanční úřad je povinen přeplatek vrátit do 30 dnů od podání žádosti, pokud přeplatek přesahuje částku 100 Kč. Druhou možností je ponechání přeplatku jako zálohy na daň pro následující zdaňovací období. Někteří poplatníci volí tuto variantu zejména v případech, kdy očekávají v následujícím roce vyšší daňovou povinnost.

Při vzniku nedoplatku je poplatník povinen tento nedoplatek uhradit nejpozději do termínu pro podání daňového přiznání, tedy zpravidla do 1. dubna následujícího roku (případně do 1. července, pokud daňové přiznání zpracovává daňový poradce). Pokud není nedoplatek uhrazen včas, začne finanční úřad vyměřovat úrok z prodlení, který může výrazně navýšit celkovou částku k úhradě.

Je důležité také zmínit, že výsledná daňová povinnost může být ovlivněna i dodatečnými faktory, jako jsou například příjmy ze zahraničí a s nimi související započtení daně zaplacené v zahraničí, nebo různé formy daňových bonusů. V některých případech může být výsledkem i záporná daňová povinnost, což znamená, že poplatníkovi vzniká nárok na daňový bonus, který mu bude vyplacen finančním úřadem.

Zálohy na daň pro příští období

Na základě vypočtené daňové povinnosti za předchozí zdaňovací období se stanovují zálohy na daň z příjmů pro následující období. Povinnost platit zálohy na daň z příjmů se odvíjí od poslední známé daňové povinnosti, která představuje částku, kterou poplatník uvedl v posledním podaném daňovém přiznání. Pokud poslední známá daňová povinnost přesáhla 30 000 Kč, ale nepřesáhla 150 000 Kč, platí poplatník zálohy na daň ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti. Tyto zálohy jsou splatné ve dvou splátkách, první do 15. června a druhá do 15. prosince zdaňovacího období.

V případě, že poslední známá daňová povinnost přesáhla částku 150 000 Kč, je poplatník povinen platit zálohy ve výši jedné čtvrtiny poslední známé daňové povinnosti. Tyto zálohy jsou splatné ve čtyřech splátkách, a to do 15. března, 15. června, 15. září a 15. prosince zdaňovacího období. Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč, zálohy neplatí vůbec.

Při výpočtu záloh je důležité zohlednit specifické situace, které mohou nastat. Například pokud poplatník má kromě příjmů ze samostatné činnosti také příjmy ze závislé činnosti, ze kterých je odváděna záloha na daň srážkou ze mzdy, a tyto příjmy tvoří více než 50 % z celkového základu daně, může platit zálohy v poloviční výši. V případě, že příjmy ze závislé činnosti tvoří více než 15 % z celkového základu daně, zálohy se snižují na polovinu.

Je třeba mít na paměti, že zaplacené zálohy se započítávají na úhradu skutečné daňové povinnosti za zdaňovací období. Pokud jsou zaplacené zálohy vyšší než skutečná daňová povinnost, vzniká poplatníkovi přeplatek, který mu finanční úřad na žádost vrátí. V opačném případě musí poplatník nedoplatek uhradit do termínu pro podání daňového přiznání.

Správné stanovení výše záloh je důležité pro optimální rozložení daňové zátěže během roku. Příliš nízké zálohy mohou vést k vysokému nedoplatku při ročním zúčtování, zatímco příliš vysoké zálohy zbytečně váží finanční prostředky poplatníka. Proto je vhodné průběžně sledovat vývoj příjmů a v případě významných změn požádat správce daně o stanovení záloh v jiné výši.

V některých případech může správce daně stanovit zálohy jinak, než vyplývá z obecných pravidel, nebo může poplatníka od povinnosti platit zálohy zcela osvobodit. To se týká například situací, kdy dochází k výrazným změnám v podnikání, nebo když poplatník začíná podnikat. Důležité je také pamatovat na to, že první rok podnikání se zálohy neplatí, protože není známa poslední daňová povinnost.

Termíny podání daňového přiznání

Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob je nutné podat v zákonem stanovených termínech, které je třeba důsledně dodržovat. Základní termín pro podání daňového přiznání je 1. dubna následujícího roku po skončení zdaňovacího období. Pokud tento den připadne na víkend nebo státní svátek, posouvá se termín na nejbližší následující pracovní den. Pro osoby, které využívají služeb daňového poradce nebo mají zákonnou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, se termín prodlužuje až do 1. července následujícího roku.

Je důležité si uvědomit, že plná moc udělená daňovému poradci musí být finančnímu úřadu doručena nejpozději do 1. dubna, aby bylo možné využít prodlouženého termínu. V případě elektronického podání daňového přiznání se lhůta automaticky prodlužuje o jeden měsíc. To znamená, že při elektronickém podání je možné podat přiznání až do 2. května, respektive do 1. srpna při zastoupení daňovým poradcem.

Poplatníci, kteří mají příjmy ze zahraničí, mohou využít speciální ustanovení zákona a podat daňové přiznání až do 31. října následujícího roku. Toto prodloužení se však vztahuje pouze na případy, kdy poplatník prokazatelně získává příjmy ze zdrojů v zahraničí a tyto příjmy musí být zahrnuty do daňového základu.

V případě úmrtí poplatníka je situace specifická a lhůty se počítají odlišně. Dědic má povinnost podat daňové přiznání za zemřelého do tří měsíců ode dne, kdy byl ustanoven správcem pozůstalosti nebo kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o dědictví. Pokud je dědiců více, podává daňové přiznání ten, kdo byl ostatními dědici k tomuto úkonu zmocněn.

Při nedodržení termínu podání daňového přiznání nastupují sankce. Pokuta za opožděné podání činí 0,05 % stanovené daně za každý den prodlení, maximálně však do výše 5 % stanovené daně. Minimální pokuta činí 500 Kč a maximální 300 000 Kč. Je však možné požádat správce daně o prominutí pokuty, pokud k prodlení došlo z omluvitelných důvodů.

Pro výpočet daně z příjmů fyzických osob je klíčové správně stanovit základ daně a uplatnit všechny dostupné odpočty a slevy. Daňové přiznání musí obsahovat veškeré zdanitelné příjmy dosažené během kalendářního roku, včetně příjmů ze závislé činnosti, podnikání, kapitálového majetku, nájmu a ostatních příjmů. Poplatníci často zapomínají na povinnost podat daňové přiznání i v případě, kdy jejich příjmy přesáhnou limit pro osvobození od daně, který činí 15 000 Kč ročně pro příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů.