Návrat NHL hvězd na olympiádu: co čekat od hokeje v Miláně 2026

Návrat NHL hráčů po dlouhé pauze

Návrat hráčů z NHL na olympijský turnaj v ledním hokeji je bezesporu nejvýraznějším tématem, které letošní zimní hry provází ještě předtím, než padne první buly. Po roce 2018 a 2022, kdy zámořská liga svým hokejistům účast na hrách odepřela, se totiž historie opakuje v pozitivním smyslu - nejlepší hráči světa si opět mohou obléknout dres své reprezentace a bojovat o olympijské zlato v plné síle, jakou hokej v posledních letech nabízí.

Dohoda mezi NHL, hráčskou asociací NHLPA a Mezinárodní hokejovou federací byla výsledkem dlouhých jednání, která se táhla několik let. Kluby i liga si uvědomily, že fanoušci si účast hvězd na olympiádě žádají a že bez ní turnaj ztrácí velkou část své přitažlivosti. Pauza v základní části NHL bude kvůli olympijským hrám opět přerušena, podobně jako tomu bylo naposledy v roce 2014 v Soči, kdy hráči NHL naposledy reprezentovali své země na olympiádě.

Pro samotné hokejisty jde o výjimečnou příležitost, kterou mnozí z nich čekali celou kariéru. Řada hvězd zámořské ligy se totiž do olympijské výstavní síně dosud nedostala, protože jejich kariéra spadala právě do období, kdy NHL účast na hrách zakázala. Nyní se tak poprvé představí generace hráčů, kteří na olympijský led teprve čekají a pro které to bude splněný sportovní sen. Zároveň se ale vrací i zkušenější borci, kteří olympiádu zažili už dříve a chtějí přidat další cenný kov do své sbírky.

Z pohledu jednotlivých reprezentací to znamená zásadní posílení kádrů. Týmy jako Kanada, USA, Švédsko, Finsko nebo Rusko (jehož účast však zůstává komplikovaná kvůli mezinárodním sankcím) mohou stavět sestavy plné hráčů z nejlepší soutěže světa. Česká reprezentace rovněž získává obrovské posílení, protože do národního týmu se vrací čeští hokejisté působící v zámoří, kteří v posledních olympijských cyklech chyběli. Jejich zkušenosti, herní vyspělost a návyky z nejtvrdší soutěže světa by měly českému týmu pomoci v boji o medailové pozice.

Návrat NHL hráčů má i praktický dopad na organizaci samotného turnaje. Kluby musí přizpůsobit své programy, upravit termíny zápasů a počítat s tím, že jejich opory budou na několik týdnů mimo klubovou soutěž. Pro majitele týmů to představuje určité riziko zranění, přesto však převládl názor, že prestiž olympijských her a zájem fanoušků převažují nad obavami z komplikací v klubovém programu.

Celkově lze říct, že návrat hráčů z NHL vrací olympijskému hokejovému turnaji jeho dřívější lesk a činí z něj skutečně vrcholnou soutěž, na kterou se těší nejen samotní hráči a trenéři, ale především diváci po celém světě, kteří si budou moci užít souboje nejlepších hokejistů planety v olympijském prostředí.

Turnaj se koná v Miláně a Cortině

Zimní olympijské hry 2026 přinášejí hokejovým fanouškům trochu neobvyklou situaci, protože turnaj mužů i žen se neodehrává v jednom městě, jak jsme byli u předchozích ročníků často zvyklí, ale je rozdělen mezi dvě italské lokality vzdálené od sebe několik hodin jízdy autem. Hlavním dějištěm hokejových zápasů je Miláno, kde vyrostla nová multifunkční aréna postavená přímo pro účely olympiády, zatímco druhá část programu se odehrává v horském středisku Cortina d'Ampezzo, které je s pořádáním velkých sportovních akcí spjato už od poloviny minulého století, kdy zde hostili zimní hry v roce 1956.

Toto rozdělení má své logické opodstatnění. Miláno jako velkoměsto disponuje moderní infrastrukturou, dostatečnou kapacitou hotelů i propojením na mezinárodní letiště, což z něj dělá přirozené centrum pro diváky a média. Cortina naproti tomu nabízí atmosféru tradičního zimního střediska obklopeného Dolomity, kde se odehrávají spíše sněhové disciplíny, ale organizátoři se rozhodli zapojit i část hokejového programu do tamního harmonogramu, aby využili existující sportovní zázemí a rozložili návštěvnost mezi obě centra her.

Pro hráče i realizační týmy to znamená nutnost sladit přesuny tak, aby nenarušily přípravu na klíčové zápasy. Právě proto je logistika kolem lední hokejového turnaje jedním z nejsledovanějších organizačních témat celé olympiády. Týmy musí počítat s aklimatizací na různou nadmořskou výšku, s odlišnými podmínkami v jednotlivých halách a také s tím, že diváci, kteří chtějí sledovat více zápasů osobně, si musí naplánovat přesun mezi oběma městy.

Samotné haly prošly před turnajem důkladnou modernizací. V Miláně vznikla aréna s kapacitou, která má pojmout desítky tisíc diváků a zároveň splňovat nejnovější technické standardy pro televizní přenosy, jež jsou pro globální sledovanost hokejového turnaje klíčové. V Cortině se naopak spoléhá na kombinaci nově upravených prostor s tradičním kulisami, které mají divákům i sportovcům připomenout historii tohoto horského města jako olympijského dějiště.

Rozdělení turnaje mezi dvě města také ovlivňuje harmonogram utkání základních skupin i vyřazovací fáze. Organizátoři museli pečlivě naplánovat, které zápasy se odehrají kde, aby se minimalizovaly zbytečné přesuny týmů a zároveň byla zachována divácká atraktivita programu v obou lokalitách. Finálové boje se plánují tak, aby vyvrcholily v hlavní hokejové aréně, zatímco část skupinové fáze a zápasů žen probíhá právě v prostředí Cortiny.

Tento model, kdy se olympijský hokejový turnaj koná na dvou různých místech propojených společnou organizací her, je pro zimní olympijské hry 2026 jedním z charakteristických prvků a ukazuje, jak se pořadatelské koncepce postupně přizpůsobují snaze rozložit ekonomický i společenský přínos velkých sportovních akcí mezi více regionů hostitelské země.

Muži hrají v aréně v Miláně

Turnaj mužů se na letošních zimních olympijských hrách odehrává v Miláně, konkrétně v aréně, která se pro tuto příležitost proměnila v centrum dění celého hokejového turnaje. Zatímco ženská soutěž je rozprostřena mezi několik menších dějišť, mužská část programu se soustředí právě do italské metropole módy a designu, což dodává celé akci punc výjimečnosti. Aréna v Miláně hostí nejdůležitější zápasy olympijského turnaje mužů, včetně vyřazovací fáze a finálových utkání, na která se upírá pozornost hokejového světa.

Hala prošla před hrami rozsáhlou modernizací, aby splňovala přísné technické i bezpečnostní požadavky Mezinárodního olympijského výboru a Mezinárodní hokejové federace. Kapacita byla navýšena tak, aby pojala tisíce fanoušků, kteří si nenechají ujít možnost sledovat živě souboje nejlepších hokejových reprezentací planety. Organizátoři kladli velký důraz na kvalitu ledové plochy, klimatizaci a osvětlení, protože právě tyto faktory zásadně ovlivňují rychlost a plynulost hry na nejvyšší úrovni. Ledová plocha odpovídá mezinárodním rozměrům, což znamená mírně širší hřiště oproti severoamerickému standardu NHL, na což si museli zvyknout zejména hráči přicházející z zámořských klubů.

Milánská aréna se tak stala dějištěm, kde se rozhoduje o olympijských medailích v jednom z nejsledovanějších sportů zimních her. Muži zde nastupují v systému, který kombinuje základní skupiny s následným play-off, přičemž právě vyřazovací zápasy přitahují extrémní pozornost médií i diváků. Atmosféra v hale je popisována jako mimořádně vypjatá, hlasitá a emotivní, což umocňuje fakt, že mnozí hráči považují olympijskou medaili za vrchol své kariéry, srovnatelný nebo dokonce převyšující zisk trofejí v profesionálních soutěžích.

Do Milána se sjeli hokejisté z tradičních hokejových velmocí, mezi něž patří Kanada, Spojené státy, Švédsko, Finsko, Česko, Švýcarsko a Rusko, jehož účast však zůstává i nadále předmětem širších politických diskuzí a omezení stanovených mezinárodními sportovními organizacemi. Právě přítomnost hráčů z NHL, kteří se na olympijské turnaje vrátili po letech absence, zvyšuje kvalitu a divácitu utkání odehrávaných v milánské aréně. Fanoušci tak mají šanci sledovat souboje hvězd, které jinak potkávají pouze v zámořských soutěžích, nyní v kontextu národní hrdosti a olympijského ideálu.

Milánská aréna se tímto zapisuje do historie olympijského hokeje jako místo, kde se odehrávaly rozhodující momenty her. Organizátoři počítají s tím, že finálové zápasy mužského turnaje přilákají rekordní televizní sledovanost i naplněné hlediště, což potvrzuje význam, jaký lední hokej v rámci zimních olympijských her dlouhodobě zaujímá.

Ženy soutěží v Cortině d'Ampezzo

Ženský olympijský turnaj v ledním hokeji se na rozdíl od mužské soutěže neodehrává v Miláně, ale v malebné Cortině d'Ampezzo, která se o hry dělí se severoitalskou metropolí a nabízí divákům úplně jinou atmosféru než velkoměstské haly. Toto horské středisko v Dolomitech má s pořádáním významných sportovních akcí bohaté zkušenosti už z minulosti a nyní se stává dějištěm bojů o olympijské medaile v ženském hokeji, což celé soutěži dodává specifický nádech, protože kombinace alpského prostředí a vrcholového sportu vytváří pro hráčky i fanoušky nezapomenutelný zážitek.

Do turnaje v Cortině d'Ampezzo nastupuje nejlepších hokejových výprav světa, přičemž se očekává, že o medaile se opět povede boj především mezi tradičními velmocemi tohoto sportu. Kanada a Spojené státy americké dlouhodobě dominují ženskému hokeji a jejich vzájemné duely bývají tahákem celého turnaje. Kromě nich se o překvapení budou snažit i další výpravy, mezi něž patří Finsko, Švýcarsko, Česko, Japonsko či Německo, které se v posledních letech snaží dotahovat náskok severoamerických týmů a přinášet do soutěže vyrovnanější zápasy.

Zápasy se odehrávají v aréně, která byla pro olympijské účely speciálně připravena a splňuje veškeré nároky na moderní sportovní infrastrukturu, přestože se nachází v poměrně malém horském městečku. Organizátoři kladli velký důraz na to, aby diváci i sportovkyně měli k dispozici komfortní zázemí, a zároveň chtěli zachovat autentickou atmosféru italských hor, která je pro Cortinu d'Ampezzo typická. Právě tato kombinace moderního sportovního zázemí a tradičního prostředí činí z místa konání ženského hokejového turnaje jedno z nejzajímavějších dějišť celých her.

Systém soutěže je nastaven tak, aby se týmy nejprve utkaly ve skupinách a následně postupovaly do vyřazovací fáze, kde se rozhoduje o medailových umístěních. Finálový zápas bývá tradičně vrcholem celého turnaje a přitahuje pozornost nejen hokejových fanoušků, ale i širší sportovní veřejnosti, protože soupeření o zlato mezi nejsilnějšími výběry světa patří k nejsledovanějším momentům celé zimní olympiády.

Pro české hokejistky představuje účast na turnaji v Cortině d'Ampezzo příležitost navázat na předchozí úspěchy a potvrdit, že se český ženský hokej postupně dostává na vyšší úroveň. Fanoušci doma budou sledovat, zda se výpravě podaří probojovat co nejdále a zda dokáže potrápit tradiční favority soutěže. Atmosféra v italských horách, kde se snoubí sportovní napětí s krásou zimní krajiny, by měla přispět k tomu, že ženský olympijský hokejový turnaj zůstane v paměti diváků jako jedna z nejsilnějších částí celých zimních her.

Kanada obhajuje zlato mužů

Kanadský tým přijíždí na olympijský turnaj do Milána a Cortiny d'Ampezzo s nálepkou obhájce zlata a s tíhou očekávání, které kanadské hokejové veřejnosti nikdy nechybí. Po triumfu z Pekingu 2022 se kanadské vedení snažilo znovu poskládat sestavu tak, aby kombinovala zkušenost hráčů z NHL s dravostí mladší generace, která v posledních sezonách prokázala, že dokáže konkurovat i na největších scénách. Kanada je tradičně vnímána jako favorit číslo jedna, a to i přesto, že konkurence ze strany Spojených států, Švédska, Finska nebo domácí Itálie rozhodně nebude zanedbatelná.

Klíčovou otázkou před turnajem zůstává, jakým způsobem se kanadský realizační tým vypořádá s rozložením sil mezi obranu a útok. V minulých ročnících se ukázalo, že právě hloubka kádru rozhoduje o úspěchu v krátkém a nesmírně náročném olympijském formátu, kde jedna špatná směna nebo nešťastný moment v přesilovce dokáže rozhodnout o vyřazení. Kanadští trenéři proto kladou velký důraz na univerzálnost hráčů, tedy na schopnost zapojit se jak do ofenzivní fáze hry, tak zvládnout defenzivní povinnosti v oslabení.

Součástí kanadské výpravy jsou i hráči, kteří si zlato z Pekingu už vychutnali a nyní touží potvrdit, že tehdejší úspěch nebyl náhodou. Zkušenost z předchozího turnaje se považuje za obrovskou výhodu, protože olympijský hokej má svá specifika – větší kluziště v evropském stylu, odlišné rozestupy a nutnost přizpůsobit se rychlejší kombinační hře, na kterou jsou zvyklé zejména severské týmy. Kanadský styl hry, založený na fyzické síle a důrazu před brankou, se tak musí snoubit s technickou vyspělostí, kterou vyžaduje hra na širším kluzišti.

Nelze opomenout ani psychologický aspekt obhajoby titulu. Historie zimních olympijských her ukazuje, že obhájci zlata mají mnohdy ztíženou pozici, protože se na ně soustředí pozornost soupeřů, kteří si na zápas s aktuálním šampionem dávají obzvlášť záležet. Kanadský tým si je tohoto tlaku vědom a snaží se ho přetavit v motivaci, nikoliv v přítěž. Trenérský štáb opakovaně zdůrazňuje, že cílem není pouze obhájit medaili, ale zahrát kompaktní a disciplinovaný hokej, který dovede tým až do finálového zápasu.

Sportovní experti se shodují, že klíčovým faktorem bude i forma brankářů, kteří budou muset zvládnout tlak vyřazovacích zápasů, kde neexistuje prostor na chybu. Kanadský výběr má v tomto ohledu k dispozici kvalitní volby, ale právě otázka, kdo dostane důvěru v rozhodujících momentech, zůstává jednou z nejvíce diskutovaných témat před začátkem turnaje. Fanoušci po celé zemi budou sledovat, zda se kanadskému mužstvu podaří navázat na úspěch z minulých her a potvrdit pozici nejsilnější hokejové velmoci současnosti.

USA usiluje o ženské zlato

Americký ženský tým jede do Milána a Cortiny d'Ampezzo s jasně definovaným cílem – získat zlato, které jim uniklo na posledních zimních hrách. Kanadsko-americká rivalita v ženském hokeji patří dlouhodobě k tomu nejzajímavějšímu, co olympijský turnaj nabízí, a i tentokrát se očekává, že o cenné kovy se budou přetahovat právě tyto dva celky. Američanky přitom v posledních letech dominovaly na mistrovstvích světa, kde sbíraly tituly jeden za druhým, ale olympijské zlato je pro ně stále tou nejcennější metou, kterou chtějí přidat do sbírky.

Tým USA staví na kombinaci zkušených opor a mladých hráček, které prošly univerzitní ligou NCAA a v posledních sezonách se prosadily i v profesionální lize PWHL. Právě rozjezd ženské profesionální ligy v Severní Americe znamenal pro přípravu na olympiádu obrovský posun – hráčky mají konečně prostředí, kde mohou hrát na nejvyšší úrovni celoročně, což se odráží na jejich fyzické připravenosti i herní vyspělosti.

Klíčovou roli bude hrát brankářská pozice, kde Američanky v minulosti občas ztrácely body v klíčových zápasech proti Kanaďankám. Realizační tým proto věnoval velkou pozornost výběru a přípravě gólmanek, které mají v rozhodujících momentech turnaje podržet celý tým. Stejně důležitá bude i obrana, jež musí zvládat rychlé přechody do útoku, kterými je americký styl hry typický.

Ofenzivní síla týmu je postavena na rychlosti a kombinační hře, přičemž trenéři sázejí na variabilitu útočných formací, aby soupeře co nejvíce znejistili. Američanky mají pověst týmu, který dokáže rozhodnout zápas v krátkém čase díky přesilovkám, a právě speciální týmy budou jedním z faktorů, které mohou rozhodnout o zisku medaile.

Cesta k finále však nebude jednoduchá. Kromě věčného rivala z Kanady se v základní skupině i případném play-off mohou objevit i evropské týmy, které v posledních letech postupně zkracují ztrátu na severoamerickou špičku. Finsko, Švýcarsko nebo Česko dokázaly v minulosti americký tým potrápit a připravit mu nepříjemné chvíle, i když na zisk medaile jejich síly zatím nestačily.

Pro americké hokejistky bude olympijský turnaj také příležitostí ukázat, že rozvoj ženského hokeje ve Spojených státech jde správným směrem. Popularita sportu mezi dívkami a mladými ženami roste, a úspěch na olympiádě by mohl dalšímu rozvoji dodat výrazný impuls. Zlatá medaile by tak nebyla jen sportovním úspěchem, ale i symbolickým potvrzením, že americký ženský hokej patří dlouhodobě ke světové špičce a že ambice na nejvyšší příčku jsou zcela oprávněné.

Češi cílí na medailové umístění

Český hokejový tým jede na Zimní olympijské hry 2026 do Milána a Cortiny d'Ampezzo s jasným cílem a nikdo z realizačního týmu ani z hráčské kabiny se to nesnaží nijak zakrývat. Bronz z posledních her v Pekingu byl sice pro mnohé příjemným překvapením, ale tentokrát panuje mezi fanoušky i odborníky přesvědčení, že český výběr má na víc. Medaile jakékoliv barvy je považována za minimální úspěch, o kterém by se dalo mluvit bez pocitu zklamání, a v hokejovém prostředí se čím dál hlasitěji ozývají hlasy volající přímo po zlatu.

Kádr, který se pomalu skládá s blížícím se termínem olympijského turnaje, má být směsicí zkušených opor z NHL a mladších hráčů, kteří si v posledních sezonách vybudovali reputaci v evropských soutěžích i za oceánem. Návrat hráčů z zámořské ligy na olympiádu byl dlouho nejistý, ale nakonec se podařilo dojednat účast nejlepších světových hokejistů, což pro český tým znamená obrovskou příležitost postavit sestavu, která se může měřit s kýmkoliv na turnaji. Trenérský štáb dlouhodobě zdůrazňuje, že klíčem k úspěchu bude kombinace defenzivní disciplíny a rychlých brankových příležitostí, tedy styl hry, který českému týmu v minulosti přinášel největší úspěchy na velkých akcích.

Konkurence na turnaji bude enormní. Kanada, USA, Finsko a hlavně tradiční rival Švédsko patří mezi favority, ale český tým má díky své houževnatosti a schopnosti hrát nepříjemný, fyzický hokej potenciál zaskočit i nejsilnější soupeře. Historie ukazuje, že právě na olympijských turnajích dokáže český hokej předvést výkony, které přesahují papírové odhady, a současný výběr by na tuto tradici rád navázal.

Klíčovou roli bude hrát i forma brankářů, kteří budou muset podávat vyrovnané výkony po celý turnaj, protože vyřazovací systém nedává prostor na chyby. Stejně důležitá bude i chemie mezi útočnými formacemi, protože právě rychlé přechody do útoku a schopnost využít početní výhody rozhodují na velkých turnajích o úspěchu či neúspěchu. Realizační tým zdůrazňuje, že příprava bude zaměřena nejen na fyzickou kondici, ale i na psychickou odolnost, protože tlak spojený s olympijskou medailí dokáže ovlivnit i ty nejzkušenější hráče.

Fanoušci doma sledují přípravu s velkým očekáváním a mnozí si nedovedou představit, že by se tým vrátil bez medaile. Cíl je jasně definován: postoupit co nejdále a přivézt domů kov, ideálně ten nejcennější. Zda se to podaří, ukáže až samotný turnaj, ale odhodlání a ambice českého týmu jsou už teď zjevné každému, kdo sleduje přípravu na tuto velkou hokejovou událost.

Hokej na olympiádě není jen o gólech a vítězství – je to okamžik, kdy se celý národ na chvíli zastaví, zadrží dech a věří, že sen o medaili je na dosah.

Bohumil Krejčí

Klíčoví hráči z NHL v nominaci

Návrat hráčů z NHL na olympijské turnaje je bezesporu tím, co letošnímu klání dodává punc skutečně vrcholové soutěže. Po letech, kdy se hokejisté z nejlepší ligy světa museli spokojit se sledováním her u televizních obrazovek, se opět chystají obléknout dresy svých národních týmů a bojovat o medaile přímo na ledě. Pro fanoušky je to zásadní zlom – konečně uvidí v jednom turnaji všechny hvězdy, které jinak potkávají jen v akci za kluby zámořské ligy.

Kanadský tým bude pochopitelně stavět na hráčích, kteří v NHL patří k absolutní špičce. Očekává se, že sestavu povede generace center a útočníků, kteří v posledních sezonách dominovali bodování zámořské soutěže. Podobně silně se prezentuje i americký výběr, jenž v posledních letech ukázal, že dokáže s kanadskou nadvládou úspěšně soupeřit, a to díky mladé, ale zároveň zkušené generaci hráčů působících v nejlepších týmech NHL.

Švédsko a Finsko, tradiční hokejové velmoci severní Evropy, rovněž spoléhají na své zástupce z zámoří. Finský tým bude stavět na obranné pevnosti a rychlých přechodech do útoku, což je styl hry, který finští hráči v NHL dlouhodobě prosazují. Švédové zase mají v kádru několik špičkových brankářů a ofenzivně laděných obránců, kteří v NHL patří mezi nejlépe hodnocené na svých postech.

Nesmí se zapomínat ani na český tým, jehož nominace bude do značné míry stát právě na hráčích z NHL. Návrat české hokejové elity z zámoří na olympijský led je něčím, na co čeští fanoušci netrpělivě čekali. Realizační tým bude mít nelehký úkol poskládat mužstvo, které dokáže konkurovat tradičním velmocím, a klíčovou roli v tom budou hrát právě zkušenosti a herní vyzrálost hráčů, kteří se v NHL prosazují na denní bázi.

Velkou otázkou zůstává zdravotní stav některých hvězd před samotným turnajem, jelikož vytížení hráčů v průběhu sezony NHL představuje riziko zranění těsně před olympijským startem. Kluby i národní federace budou muset velmi pečlivě sledovat zátěž jednotlivých hráčů, aby na led v olympijské vesnici nastoupili v co nejlepší fyzické i psychické kondici.

Přítomnost hráčů z NHL zároveň zvyšuje divácký zájem po celém světě. Televizní přenosy i online platformy očekávají rekordní sledovanost právě díky tomu, že diváci uvidí své oblíbené hráče v neobvyklém kontextu – nikoliv v klubových bitvách o Stanley Cup, ale v souboji o olympijské zlato, které má pro mnoho z nich mimořádnou osobní hodnotu. Právě tato kombinace národní hrdosti a individuálního mistrovství dělá z nadcházejícího turnaje jednu z nejočekávanějších sportovních událostí zimních her.

Nové bodovací systémy a formát skupin

Turnaj mužů i žen na Zimních olympijských hrách 2026 v Miláně a Cortině d'Ampezzo přinese do hokejové soutěže několik úprav, které mění zavedený způsob, jakým se počítají body ve skupinové fázi a jak se sestavuje pavouk vyřazovací části. Mezinárodní hokejová federace se dlouhodobě snaží najít rovnováhu mezi motivací hrát útočný hokej v základní hrací době a spravedlivým hodnocením zápasů, které skončí až po prodloužení nebo samostatných nájezdech, a právě proto přišla s revizí bodovacího systému, který byl použit i na předchozím olympijském turnaji.

Základním principem zůstává, že vítězství v základní hrací době přináší tři body, zatímco prohra v prodloužení nebo na samostatné nájezdy znamená alespoň jeden bod pro poražený tým. Nově se ovšem klade větší důraz na rozdíl skóre v základní hrací době jako pomocné kritérium při rozhodování o pořadí týmů se stejným počtem bodů, což má zabránit spekulativnímu chování, kdy si mužstva v závěru zápasu \pojistí\ bod tím, že hru zpomalí a čekají na prodloužení. Trenéři národních týmů tuto změnu vesměs vítají, protože podle nich klade větší nároky na hru od první minuty a znevýhodňuje týmy, které by chtěly spoléhat na loterii nájezdů.

Formát skupin zůstává rozdělen do tří základních skupin, ale počet týmů postupujících přímo do čtvrtfinále byl upraven tak, aby lépe zohledňoval sílu jednotlivých výběrů a omezil riziko, že se dva favorité utkají už v úvodní vyřazovací fázi. Nejlepší týmy z každé skupiny podle nového klíče postupují přímo mezi nejlepší osmičku, zatímco zbylé celky musí absolvovat dodatečné čtvrtfinálové předkolo, které rozhoduje o zbylých místech. Tento systém byl testován už na mistrovství světa a ukázal se jako funkční kompromis mezi zachováním dramatičnosti základní skupiny a snahou dát šanci i outsiderům.

Zajímavou novinkou je také úprava pravidel pro nasazení týmů do skupin, které nově vychází z aktuálního žebříčku IIHF k pevně danému datu před zahájením turnaje, nikoliv z výsledků předchozích olympijských her, jak tomu bylo zvykem dříve. Díky tomu se do nejsilnějších skupin dostávají i týmy, které v posledních letech výrazně zlepšily svou výkonnost, zatímco historicky úspěšné, ale aktuálně slabší výběry mohou být nasazeny níže. Ženský turnaj prochází podobnou reformou, přičemž se navíc rozšiřuje počet zúčastněných družstev, což si vyžádalo úpravu skupinové fáze tak, aby zápasy nebyly příliš nevyrovnané a aby i méně zkušené týmy dostaly dostatek prostoru k odehrání smysluplného počtu utkání proti soupeřům podobné výkonnosti. Tyto změny podle organizátorů odrážejí snahu udělat olympijský hokejový turnaj atraktivnější pro diváky i spravedlivější pro samotné hráče.

Rivalita Kanada versus USA pokračuje

Kanadsko-americká hokejová rivalita zůstává tím nejvýraznějším příběhem olympijského turnaje mužů, a i na hrách v Miláně a Cortině tomu nebylo jinak. Oba týmy přijely s ambicí obhájit pozici hokejové velmoci a jejich vzájemné duely se opět staly vrcholem celého klání. Diváci si mohli všimnout, že napětí mezi oběma výpravami bylo cítit už od losování skupin, kdy se spekulovalo, zda se týmy střetnou už v základní fázi, nebo si to nechají až na vyřazovací boje.

Kanadský tým, tradičně stavějící na kombinaci zkušených borců z NHL a mladých talentů, se snažil navázat na úspěchy z předchozích ročníků. Realizační tým vsadil na fyzickou hru, důraz na bránění a rychlé přechody do útoku, což je styl, kterým Kanada dlouhodobě dominuje mezinárodní scéně. Na druhé straně Spojené státy přijely s týmem, který sázel na ofenzivní kreativitu a rychlost, přičemž generační obměna přinesla několik hráčů, kteří si v NHL teprve budují jméno, ale na mezinárodní scéně už dokázali zaujmout.

Vzájemný zápas mezi Kanadou a USA byl očekáván jako jeden z tahákù turnaje a nezklamal - šlo o vyrovnané, tvrdé utkání plné zvratů, které opět ukázalo, proč je tahle rivalita považována za jednu z nejsledovanějších v zimním sportu vůbec. Fanoušci po celém světě sledovali, jak obě mužstva bojují nejen o body do tabulky, ale i o psychologickou převahu před případným vyřazovacím zápasem.

Historie této rivality sahá až k prvním poválečným olympijským turnajům a v posledních dekádách nabrala na intenzitě zejména díky NHL, jejíž hráči od návratu na olympijské hry dodávají soubojům punc nejvyšší možné kvality. Kanadští a američtí hokejisté se navíc běžně potkávají v zámořské lize, takže rivalita mezi nimi nekončí jen na ledě při reprezentačních srazech, ale pokračuje po celý rok.

Odborníci i bývalí hráči shodně upozorňují, že právě souboje Kanady s USA definují charakter olympijského hokejového turnaje jako celku. Bez ohledu na to, jak se nakonec vyvinulo bodování ve skupinách nebo jaké výsledky přinesly zápasy s dalšími hokejovými velmocemi jako Švédsko, Finsko nebo Česko, právě střetnutí těchto dvou týmů zůstává symbolem toho, co olympijský hokej představuje - špičkovou úroveň, emoce a nekompromisní boj o každý puk. Diváci i média se shodují, že tahle rivalita bude formovat vyprávění o mužském hokejovém turnaji i v příštích letech, bez ohledu na to, kdo si nakonec odnese medaile.

Sledování hvězd jako McDavid či Ovečkin

Zimní olympiáda v Miláně a Cortině d'Ampezzo nabídne divákům něco, na co hokejoví fanoušci čekali celých dvanáct let – návrat skutečně nejlepších hráčů světa do olympijského turnaje. Naposledy si mohli sportovní veřejnost vychutnat účast hvězd NHL v Soči v roce 2014, od té doby liga svým hráčům start na hrách nepovolila. Nyní se situace mění a právě to dělá z hokejového turnaje jednu z nejsledovanějších částí celé olympiády.

Mezi jmény, která budou přitahovat největší pozornost, nechybí Connor McDavid, kapitán Edmontonu Oilers a všeobecně považovaný za nejlepšího hokejistu současnosti. Jeho rychlost, přehled na ledě a schopnost rozhodovat zápasy během jediné akce z něj dělají hráče, kterého si nechce nechat ujít žádný fanoušek ani odborník. McDavid bude oblékat dres Kanady, od níž se očekává, že bude opět patřit mezi hlavní kandidáty na zlato.

Neméně sledovanou postavou bude Alexandr Ovečkin, ruský útočník, který se v posledních letech zapsal do historie překonáním rekordu Wayna Gretzkého v počtu vstřelených gólů v základní části NHL. Vzhledem k pokračujícímu vyloučení ruských sportovců z olympijských soutěží kvůli geopolitické situaci ovšem zůstává jeho účast na hrách nejistá a spíše nepravděpodobná, což je pro mnoho fanoušků velké zklamání. Přesto se o jeho jménu bude mluvit, ať už jako o symbolu ruského hokeje, nebo jako o připomínce, jak moc turnaji bez ruské účasti něco chybí.

Diváci se ale rozhodně nebudou nudit ani bez ruské hvězdy.Očekává se, že turnaj přiláká i další výrazné osobnosti světového hokeje, jako jsou Nathan MacKinnon, Auston Matthews nebo David Pastrňák, který bude tahounem českého týmu a jednou z největších nadějí na to, aby Česko po letech opět zabojovalo o cenné kovy. Sledování jeho výkonů bude pro české publikum přirozeně jednou z hlavních linek celého turnaje.

Přítomnost hráčů NHL přináší i vyšší tempo hry, technickou vyspělost a soubojovou tvrdost, na kterou je zvyklé severoamerické publikum, ale zároveň i evropský styl kombinační hry, který olympijský hokej v minulosti proslavil. Tato kombinace slibuje divácky extrémně atraktivní zápasy plné zvratů, individuálních akcí i týmové taktiky na nejvyšší úrovni.

Pro fanoušky representuje sledování takových hvězd i příležitost vidět soupeření, které se v běžné sezóně NHL nemůže odehrát – souboj hráčů z různých týmů, kteří si jinak konkurují v zámoří, ale na olympiádě stojí each proti each ve jménu své národní hrdosti. Právě tahle jedinečnost dělá z olympijského hokejového turnaje vrchol zimních her, na který se těší nejen odborná veřejnost, ale i běžní diváci po celém světě.

Finále rozhodne o olympijském šampionovi

Poslední den hokejového turnaje na zimních olympijských hrách 2026 přinese to, na co fanoušci čekali celé dva týdny – souboj o zlaté medaile, který rozhodne o novém olympijském šampionovi. Finálové utkání se tradičně odehraje ve velké hokejové aréně olympijského města a jeho atmosféra se bude výrazně lišit od všech předchozích zápasů turnaje. Zatímco v základní skupině i ve čtvrtfinále mohli hráči i trenéři experimentovat s taktikou nebo šetřit síly klíčových opor, ve finále už žádný prostor pro chyby není. Vítěz odchází se zlatem, poražený musí přijmout stříbro, a přestože je i druhé místo na olympiádě velkým úspěchem, pro hráče, kteří přijeli s cílem vyhrát celý turnaj, je to hořká náhrada.

Cesta do finále byla dlouhá a náročná. Týmy musely projít základní skupinou, kde se rozhodovalo o nasazení do vyřazovací části, poté přišlo čtvrtfinále, které mnoha favoritům nebývá vůbec jednoduché, a nakonec semifinále, jež bývá v posledních ročnících turnaje mimořádně vyrovnané a plné dramatických zvratů. Právě proto se do finálového utkání dostávají zpravidla mužstva, která prokázala nejen kvalitu, ale i psychickou odolnost zvládat tlak vyřazovacích zápasů. Hráči, kteří si prošli takovým maratonem, vstupují do finále s vědomím, že jsou blízko naplnění životního snu – získat olympijské zlato, které se v hokejovém světě řadí na úroveň mistrovství světa nebo Stanley Cupu, ne-li výše.

Finálový zápas bude sledovat nejen zaplněná aréna, ale i miliony diváků po celém světě u televizních obrazovek. Olympijský hokejový turnaj má totiž specifické kouzlo v tom, že se v něm utkávají nejlepší hráči planety bez ohledu na to, z jaké soutěže přicházejí – ať už jde o hvězdy zámořské profesionální ligy nebo špičkové hráče evropských klubů. Právě tato různorodost dělá finále mimořádně sledovaným sportovním svátkem, kde se prolínají různé herní styly, národní hokejové školy a taktické přístupy trenérů.

Napětí před finálovým buly bývá enormní. Trenéři obou týmů v posledních hodinách před zápasem pečlivě analyzují soupeře, hledají slabiny v obranné hře i v přesilovkách a snaží se sestavit lajny tak, aby maximalizovali šance na úspěch. Klíčovou roli často hraje forma brankářů, protože ve finálovém utkání, kde se rozhoduje o jediném vítězi, dokáže výborný zákrok v rozhodující chvíli změnit celý průběh zápasu. Nemalou roli hraje i zkušenost s vyřazovacím hokejem, schopnost udržet chladnou hlavu v prodloužení a samozřejmě štěstí, které bývá v podobných zápasech nedílnou součástí úspěchu.

Po skončení finále bude následovat slavnostní ceremoniál, při němž budou vítězům předány zlaté medaile a v hale zazní hymna vítězné země. Tento moment bývá emotivním vyvrcholením celého olympijského turnaje a zůstává v paměti hráčů i fanoušků na dlouhé roky.